Zemljanky u Stalingradu

„Vrstva zmrzlé půdy tam byla různá podle počasí a dosahovala někdy i hloubky takových 60 nebo 70 cm. Tak to jsme navrtávali a trhali jsme to výbušninami. Zmrzlá půda rozpraskala a jedině tak byla přístupná. Odvalili jsme to a pochopitelně hned se urychleně hloubilo v té teplé vrstvě, tak aby nemohla zmrznout další vrstva, muselo se to vyhloubit bez ohledu na denní a noční počasí, pořád se hloubilo. A po vybudování jámy se tam upravovaly ty palandy, nebo já nevím, jak to nazvat odborně. A problém byl s překrytím, protože tam žádné řezivo nebylo, těžce se shánělo, tak se to jenom přikrylo plachtami, stanovými dílci. Byli jsme šťastni, když se dopravil nějaký materiál, nějaké kulatiny a mohli jsme skutečně tu zemljanku zateplit a přikrýt. Když se to podařilo, tak zase byl problém s topením. Byla tam taková polní kamínka, nebylo čím topit, tak jsme sbírali suchou trávu a tou trávou jsme topili. Někdo řval, abychom okamžitě přestali, protože se nedalo dýchat, někdo zase chtěl, aby se topilo, protože mu byla zima.“

• narozen v Plzni 1923
• jako člen Rudé armády bojoval u Stalingradu
• 1944 vstoupil do československé armádní jednotky
• bojoval na Dukle, dále po trase Branisko, Liptovský Mikuláš, Malá Fatra, Fryšták, Pivín u Prostějova
• po válce zůstal v armádě
• absolvoval topografickou školu a dělostřelecké učiliště
• po službě v řadě posádek odešel 1978 do důchodu