Mnichov

„Mnichov jsem vnímal víceméně z rozhlasu, protože jsem ho velmi často poslouchal. To byl můj koníček od nejútlejšího dětství, protože jsem si vždy přál být tím pánem, který hovoří do rozhlasu. To se mi na stará kolena splnilo. Tehdy jsem vnímal řev Hitlerův a Göringův, tušil jsem, že se něco děje, když na sletu roku 1938, který se konal na Strahovském stadionu, čekaly dorostenky na příchod prezidenta Beneše ve strašném vedru. Beneš tehdy jednal se sudetskými Němci, tedy s jejich poslanci. Bylo vidět, že to čekání stojí za to dorostenkám, respektive jejich vedení stálo o to, aby nechalo ty dorostenky stát a čekat v tom strašlivém vedru. A že stálo za to prezidentovi i po tom úmorném jednání na sletiště přijít. Ten slet, to bylo vzepětí národní, prožíval jsem ho aktivně, protože jsem účinkoval jako člen sboru pěveckého ve Smetanově síni před létem roku 1938. A pak jsem to prožíval velmi intenzivně i tím, že 21. září roku 1938, den po té noci, kdy Beneše navštívili vyslanci Francie a Anglie, aby ho přinutili přijmout Hitlerovy požadavky, můj otec, který byl velmi angažovaný v politice - byl členem Barrandovské skupiny Havlovy - tušil, že hrozí Praze nebezpečí, a tak nás odvezl do rodného Tábora.“

• narozen 19. 6. 1926
• jeho otec byl poslancem Prozatímního i Ústavodárného Národního shromáždění
• v septimě byl totálně nasazen, do školy se vrátil až po skončení 2. světové války.
• vystudoval Vysokou školu obchodní
• byl tiskovým referentem Svazu vysokoškolského studentstva v Praze (byl asistentem zástupce šéfredaktora Svobodného slova dr. Miloslava Koháka, pozdějšího ředitele českého vysílání Rádia Svobodná Evropa v Mnichově)
• přispíval do Peroutkových Svobodných novin a týdeníku Dnešek
• po únoru 1948 byl vyloučen ze studia na všech čs. vysokých školách
• brzy nato byl zatčen pro písemný styk s uprchlým studentským předákem Emilem Ransdorfem
• ve vězení strávil pět let (Plzeň, Bartolomějská, Pankrác, Valdice)
• po propuštění působil v různých zaměstnáních v Liberci a poté v Ústí nad Labem (do Liberce byla vystěhována jeho rodina)
• 1962–1963 byl dramaturgem Divadla hudby v Liberci
• 1963–1966 působil v Parku kultury v Liberci jako pořadatel koncertů vážné hudby
• 1966–1976 byl zaměstnán v Krajském podniku pro film, koncerty a estrády v Liberci jako krajský koncertní jednatel a spolupracovník Československé umělecké agentury Pragokoncert
• 1976–1986 působil jako koncertní jednatel v Symfonickém orchestru hlavního města Prahy FOK a souběžně v letech 1980–1990 pracoval jako průvodce v cestovní kanceláři Čedok
• v roce 1991 byl protokolárním úředníkem Kanceláře prezidenta republiky
• od roku 1990 působí jako komentátor Českého rozhlasu v Praze (nejprve Radiofóra)
• od 1993 je komentátorem Radia Svobodná Evropa v Praze (ČRo 6) a sloupkařem deníku Metro a časopisu Polygon, vydávaného pro Čechy v zahraničí
• v roce 1996 získal jako první Cenu Ferdinanda Peroutky
• v roce 1991 působil krátce jako protokolární úředník Kanceláře prezidenta republiky
• v letech 1993 až 1998 byl členem a později předsedou Rady ČTK
• nyní pracuje pro Český rozhlas 6 a také Českou televizi
• roku 2003 získal Medaili Českého rozhlasu
• roku 2007 obdržel výroční cenu generálního ředitele Českého rozhlasu